Srpen 2013

Vztahy v roce 2050?

10. srpna 2013 v 9:36 | Vypravěčka |  Zamyšlení nad realitou

Jak budou vypadat vztahy a rodiny v roce 2050? To je velice zajímavá otázka, na kterou podle mého názoru nelze odpovědět jednoznačně. Dříve žili spolu pohromadě dědečkové, babičky tetičky, strýčkové, sestřenice, bratrance a dalších mnoho příbuzných. Pomáhali si, měli se rádi. Ale postupem času se vztahy měnily a vyvíjely. Babičky a dědečkové začínali bydlet zvlášť od rodiny. Tetičky a strýčkové se svými dětmi se také odstěhovali. Až postupně každý kousek z rodiny bydlel sám.
V dnešní době přibývá rozvodů a tím se také zvyšuje počet neúplných rodin. Skoro každé druhé dítě v dnešní době bydlí buď jen s maminkou nebo s tatínkem. Jenom ta představa, že to takhle půjde dál je šokující. Neúplná rodina má vliv na dítě. Ovlivňuje především to, jak dítě bude prožívat různé situace, to jak se bude chovat. Samozřejmě v budoucnu až vyroste, bude problém tím, že nedokáže také žít v úplné rodině. Podle mého názoru v roce 2050 rodiny a vztahy v rodinách budou špatné. Budou se stále zhoršovat a zhoršovat. Myslím si, že naše společnost je už tak v zoufalém stavu, že jí není pomoci. Jak jsem si také všimla, dnes se každý stará o toho druhého, ale ve špatném duchu. Buď se pořád pomlouvám, nebo dokonce i mstíme bohužel většinou za vzhled. V budoucnu asi budeme muset chodit všichni ve stejném oblečení a pytel na hlavu, abychom se hned kvůli křivému nosu nepoprali.
Myslím si, že vliv na vztahy nejen rodinné, ale i společenské mají hlavně peníze. Vždycky šlo o peníze, ale dříve většinou nezasahovali do vztahů. Lidé dříve nebyli na sebe tak drzí. Pomáhali si. Respektovali společenská pravidla. A udržovali si morálku. Ale v každé společnosti se samozřejmě našel i nějaký ten lump, který společenský řád nejen nedodržoval, ale i ho dokonce narušoval. V budoucnu to bude asi horší. Budeme si všechno závidět. Budeme lakomí. Můj názor je ten, že společnost se k záhubě dovede sama svým jednáním a chování.

Komiks-kniha pro líné

9. srpna 2013 v 8:07 | Vypravěčka |  Zamyšlení nad realitou

Co to komiks vůbec je? Podle informacích, které jsem si našla na internetu je komiks umělecké médium, ve kterém jsou za sebou chronologicky uspořádány kresby nebo jiná zobrazení s případným doprovodným textem v cílených sekvencích. Dohromady tedy vytvářejí celek, nejčastěji příběh. Podle mého názoru je pravda, že komiks se s knihou vůbec nedá srovnat. Kniha má své kouzlo a komiks určitě také, protože kreslit a zachytit tu situaci příběhu si myslím, že má něco do sebe. Kniha má zase kouzlo v tom, že čtenář se musí do té knihy vžít a rozběhat svou představivost a to je to co některé lidi baví. Záleží zde také na spisovateli, jak tu svou myšlenku čtenářům podá, protože některým čtenářům vyhovuje jiný styl. Zaleží ještě na to, zda je kniha pro čtenáře atraktivní což myslím, že komiks zaujme většinu z nás.
Já osobně komiksy čtu, pouze když je najdu v nějakém časopise. Pro mě komiks není špatný, ale myslím si, že v komiksu si čtenář nevšimne všeho, co by chtěl jeho autor. Já bych řekla, že komiks je také hlavně o umění o tom jak dotyčný nakreslí určitý obrázek. Veškeré vlastně pocity a myšlenky musí ten autor dát do toho obrázku. A poté záleží na čtenáři, zda je z toho obrázku pochytí. Já si osobně přečtu raději knihu, protože tam autor zachytí vše a také se ráda do příběhů vžívám a představuju si to. Faktem je, že komiksy čtou většinou kluci. Nemyslím si, že by to bylo proto, že by byli líní, ale proto, že mají i jiné zájmy. Samozřejmě, že někteří lidé čtou komiksy, protože si myslí, že je to rychlejší a snazší. Je to asi otázka vkusu, kdo se do čeho rád začte.
Jako malá jsem si často listovala třeba Čtyřlístek, nemusela jsem umět ani číst, většinou jsem si příběh podle obrázků vymyslela sama a bavilo mě to. Jenže jak jsem rostla a číst jsem se naučila, zjistila jsem, že komiks jako takový dost omezuje u čtenáře představivost už jen tím, že je tam obrázek daný, že člověk na obrázku vidí, jak kdo vypadá a jak se co děje. Pak člověka napadají otázky jako "Je komiks pro ty, co nemají představivost? Těžko říct, já osobně to tak trochu vidím. Sama se ráda začtu do knihy, kde je vše jen na tom, jak si to představím a v mysli vytvořím já, je to pro mě hezčí.
Jsou pak tedy komiksy jen pro děti? To bych zase tvrdit nechtěla, protože to tak určitě není. Vím, že je to i otázka sběratelství a že se tím většinou zabývají dospělí. Navíc podle komiksů byla natočena řada filmů, jako nejpovedenější bych asi označila 300, Bitva u Thermopyl. Líbí se mi tam hlavně to, jak do filmu do detailu přenesli podobu krve z komiksu. Já osobně, jak jsem již psala, si radši přečtu knížku, zasním se… Ale tím nechci od komiksu nikoho odrazovat.

Dobrá škola

8. srpna 2013 v 17:25 | Vypravěčka |  Zamyšlení nad realitou
Pro každého znamená "dobrá" škola něco jiného. Většině by vyhovovalo pouze docházet si tam pravidelně sníst svačinu a navštěvovat své přátele. Podle mě, by dobrá škola měla poskytovat kvalitní vzdělání podle osnov od vzdělaných a ochotných pedagogů s praxí. Učitelé by měli mít svůj funkční systém výuky. Zcela určitě by nás škola měla zapojovat do různých olympiád, projektů, soutěží, jak sportovních, tak vědomostních, protože tyto akce nám umožňují náhled na vzdělání z jiného úhlu a praxi. A ta je mnohem důležitější než být jen ,,nabiflovaný" učivem. Vzdělání by mělo být poskytnuto všem. Pro většinu zaměstnanců ve školství, znamená poskytnutí vzdělání pouze peníze. Jistě je dobře, že základní vzdělání je bezplatné, základního vzdělání může dosáhnout každý, abychom nebyli negramotný stát. Maturitní vzdělání nebo získání výučního listu je dnes také pro každého možné. Ale co vysoké vzdělání, to už je finančně náročnější. Ale zatím si ho může dovolit i finančně znevýhodněný student, díky půjčkám. Myslím, že pozdější změny ve školství zajdou tak daleko, že vysokému vzdělání se dostane jen těm, co jsou z finančně vyšších vrstev, ale co bude s některými studenty gymnázia, kteří si ho nemohou dovolit, a jsou i mnohem více inteligentní? Proto si myslím, že "dobrá škola" by měla především myslet na rozvoj našeho státu a ne jen na peníze. A kdyby se snad rozhodlo naopak, tak bohatých je málo, že by to našemu státu nepřineslo lepší ovoce.

Kdyby měli šanci na vzdělání pouze ti, co si to mohou dovolit, ztratili bychom nejdůležitější složku rozvíjející se mládeže a do budoucnosti bychom se hnuli možná jen o krůček.

Mladí lidé a senioři

8. srpna 2013 v 16:57 | Vypravěčka |  Zamyšlení nad realitou

Minimálně každý druhý z nás zažil tu trapnou situaci, v autobuse plném lidí, kdy nastoupí starší člověk a nemá si kam sednout. Většina z nás nebo alespoň já se teda zvednu a pustím staršího člověka sednout. Občas se mi stane, že nastoupí starší člověk, který se okamžitě začne hněvat, že zde není místo k sezení. Tohoto člověka také pustím sednout, ale s menší chutí. Na příkladu je zde vidět, že vztahy mezi starší a mladší generací jsou velice složité a vyznat se v nich je snad nadlidský úkol.
V dnešní době mladší generace opovrhuje starší společností. Podle módy mladých lidí jsou starší lidé trapní, nudní a někdy bohužel hloupí. Podle mého názoru to vůbec není pravda. Já staré lidi obdivuji, mají totiž většinu svého života za sebou. Jsou plní zkušeností, zážitků, dojmů. Ví, jak to v životě chodí. Staršímu člověku věřím víc než mladému. Mladý člověk věří jen technice a myslí si, jak ho bůh obdařil moudrostí a rozumem.
Zažila jsem i takové situace, ve kterých dospívající děti vulgárně nadávali staré paní. Možná jim za jejich chování nadávala zbytečně, ale i kdyby, tak mají mlčet a nevšímat si jí. Někteří starší lidé totiž žijí pořád ve svém dávném světě, ve kterém si lidé byli velice blízcí. Jenže my mladí lidé tohle nechápeme nebo lépe nechceme pochopit. Mladí lidé si ale neuvědomují, že jednou v životě budou taky takový. Myslím si, že vztahy mezi starší a mladší generací budou stále horší. Jednou, až budeme taky takhle staří, teprve pochopíme, že náš přístup k babičkám a dědečkům mohl být více přátelský. Ano, každý se asi jednou už pohádal se svými prarodiči, ale to je normální, že se lidé v některých názorech neshodují.
V česku mi vadí na starších lidech, že nás mladé považují všechny za ty špatné. To není dobré. Pro ně jsme líná mládež, která umí jen krást a nechce jít do práce. Je pravdou, že mládež seniory nazývá vzteklými důchodci. Podle mého názoru budou mezi těmito vrstvami společnosti neustálé spory.

Seznámení na internetu

7. srpna 2013 v 16:11 | Vypravěčka |  Zamyšlení nad realitou
,,Ahoj nechceš pokecat?" Ano tak takhle to začíná. Dotyčný člověk se cítím sám a má potřebu si jakýmkoliv způsobem najít svůj protějšek. Já osobně, se přiznám, jsem si seznamku na internetu už ozkoušela, samozřejmě pouze jen psaní po internetu a osobní setkání jsem raději vynechala. Nemluvě o tom, že na chatovací místnostech jsou i lidé, kteří se vás snaží zneužít a chtějí po vás něco, o co nemáte zájem, jen vás to obtěžuje. Romantická seznámení po inetrnetu, která známe z filmů, tak na ty můžeme okamžeitě zapomenout. tak to vůbec nefunguje. Lidé na chatech chtějí okamžitě znát odkud jsi a kolik ti je let, popřípadně, jestli někoho máš, aby věděli zda to má smysl. Vůbec lidé nechápou, že seznamování spočívá v tom, že si lidé povídají, vyměňují si názory a tím zjišťují zda si rozumí. Vztah se vyvíjí nějakou neurčitou dobu. U každého je to přeci individuální.
Nemám ráda seznamování po internetu. Krade to ten pravý požitek seznamování. Vždyť se prosím zamyslete, až se vás jednou vaše děti budou ptát, kde jste se s tatínkem seznámili. Co odpovíte? Na internetu? Já osobně bych se styděla. S přítelem mě seznámili moji kamarádi, bydleli jsme blízko sebe a tak jsme se spolu začali jen bavit po nějakém časem jsme se do sebe zamilovali a jsme spolu dodnes. Jsem za to moc ráda, i když jsem také ve dlouhých chvílích koukala na internetu. Neměla jsem rozum!
Neříkám, že seznamování na internetu je špatné, pro někoho je to dobré, ale nebezpečné.

Můj názor už znáte a jaký je ten váš?




5. srpna

5. srpna 2013 v 9:48 | Vypravěčka |  Den po dni
Ahoj :-)
Omlouvám se, že se vracím až po roce k práci na bločku. Nějak jsem neměla čas. Od jisté doby se musí starat tak nějak o všechno sama. Je to těžké, ale jde to.
Po roce musím zhodnotit, že vztahy mezi mnou a holkami se neustále měnily. Chvíli jsme se měli nejradši a chvíli jsme se nesnášeli. Ale naschvály dělali pořád. Budu vám vyprávět jak vypadal náš poslední den školy.

A je to tu! Konec školního roku! Já už netrpělivě se oblíkám a chystá do školy pro vysvědčení. Den předtím jsme se s holkama domluvili, že sjedeme do kavárny na palačinku. No nic. Po příchodu do školy jsem viděla Lízu. Měla připravený pro mne dárek s gratulací k narozeninám. Bylo to od ní moc hezké což nebývá zvykem. Den začal skvěle. Po pár minutách přišla Blondys a říká: ,,Holky, omlouvám se, ale po škole musím jít k babičce, slíbila jsem jí to." Byla jsem teda chvilku vytočená, protože jsme byli domluvené. Ale no nic, půjdeme jen my tři bez Blondys. A taky, že teda jo. Vyšli jsme ze školy a šli jsme ke mě před panelák. Já došla domů pro klíče od auta, jeli jsme tři tak bylo lepší jet autem. Nasedli jsme a jeli. El si pořád psala na mobilu a po chvíli říká: ,,Prosím tě vyhodíš mě tady já s váma tedy nepojedu." Říkám si jako proč? Tak jsem jí tedy vyhodila. S tím, že budu muset jet pak sama domů. Mohli jsme jet klidně autobusem. Samozřejmě, že nejela kvůli tomu svýmu klukovi, protože si právě vymyslel, že on s n í chce právě být. A to jsem vám ještě nesdělila, že El neměla peníze a byla zvaná.

Mrzelo mě to, ale s Lízou jsme prožili hezké odpoledne v kavárně :-)